Jak a kdy jste se k výuce dostala?
K učení jsem se poprvé dostala v roce 1998, bylo mi asi 16, když jsem začala děti a mládež učit latinskoamerické a standardní tance. V 18 letech jsem vedla taneční klub. Byla to hezká doba plná práce s mladými, talentovanými a nadšenými lidmi. Pořádali jsme celorepublikové taneční soutěže, sháněli sponzory, příspěvky od města, apod. Hodně jsem se na tom, myslím, naučila a měla jsem tu čest pracovat se zkušenými lektory, kteří mi předávali své know-how.
Stále vedete tento taneční klub?
Kdepak, po dokončení vysoké školy jsem se odstěhovala do Prahy, začala jsem se věnovat výuce cizích jazyků a na vedení tanečního klubu už mi nezbývalo dost času. Předala jsem jeho vedení tanečnímu partnerovi. V současné době ale, kromě jiného, každým rokem vyučuji klasické Základní kurzy tance a společenské výchovy pro mládež v Žatci (můj rodný kraj). Je to krásná práce, máme tam úžasný kolektiv pořadatelů.
Jak jste se dostala k výuce cizích jazyků? Vystudovala jste přeci obor zaměřený na překladatelství a tlumočnictví.
To je pravda. Práce učitele se mi vždy velmi líbila, ale připadala mi nedoceněná, a tak jsem si zvolila jiný obor se zaměřením na cizí jazyky. Během studia jsem si ale uvědomila, že by mě práce překladatele neuspokojovala, protože mám ráda osobní kontakt s lidmi. Dále jsem byla (naštěstí) upozorněna, že práce tlumočnice není moc pro rodinné typy, což já jsem. Musíte hodně cestovat, nikdy nevíte, kdy a kam vás pošlou, často musíte žít v jiné zemi... A tak se stalo, že jsem se přeci jen k výuce dostala, jako lektorka angličtiny a ruštiny v soukromé jazykové škole.
Jaké byly začátky v Praze? Bylo to těžké?
Ani ne, nejtěžší bylo najít v Praze do začátku levné ubytování. Práci v jazykové škole jsem našla hned a brzy jsem měla plný úvazek. Práce učitele mě vždy velmi bavila a naplňovala.
Jak se stalo, že jste se osamostatnila?
Šlo to tak nějak samo. Lekcí jsem měla čím dál víc, studenti mě doporučovali dál, a tak se stalo, že jsem si založila živnostenský list. Nejdříve jsem učila pro školu i na sebe, až jsem se osamostatnila úplně.
Jak to šlo, když jste odešla z jazykové školy?
Čekala jsem, že to bude horší. Počítala jsem s tím, že přijdu tak o polovinu klientely. Ale tak úplně k tomu nedošlo. Někteří studenti mi řekli, že jsou spokojeni se mnou, ale se službami jazykové školy ne, a tak se jednalo o tom, jak to provést, abych u nich mohla zůstat a nedošlo k porušení smlouvy. Nakonec si mě vlastně od jazykové školy koupili (podepsali jsme dohodu) a bylo to vyřešeno. Spolupracuji s nimi dodnes. Jazyková škola o několik let později skončila.
Co vám tahle zkušenost dala?
Byla to opravdu velká zkušenost být na straně lektora v jazykové škole. Odnesla jsem si z toho to, že je důležité, aby lektoři byli spokojeni, protože když jsou lektoři spokojeni a adekvátně ohodnoceni, tak vám zůstávají. Dále to, že je důležité se starat o každého klienta co možná nejlépe. V jazykové škole, kde jsem učila, se zaměřili na jednoho (největšího) klienta, o ty ostatní se moc nestarali, tudíž menší klienti postupně odpadali a ten velký si pak mohl diktovat. Podle mě to nebylo šťastné řešení a vedlo to k úpadku této jazykové školy.
Proč jste založila Svět výuky?
Bylo to prosté a došlo k tomu úplně přirozeným vývojem. Měla jsem moc klientů a další už jsem nemohla přijímat. Cenu jsem zvýšila několikrát, ale už jsem ji nechtěla zvyšovat, abych měla méně klientů, chtěla jsem pomáhat i těm, kteří si nemohou dovolit zaplatit tak zkušeného lektora, jako jsem já. Měla jsem dost známých, kamarádů a zkušeností na to, abych dokázala lidi spojovat tak, aby si studium mohl dovolit každý. Zároveň dávám pracovní příležitosti nadšeným a schopným lidem, zapáleným do jejich oborů. Moje práce mě opravdu naplňuje, a to je pro mě důležité.
Jak jste se dostala k dalším oborům a klientům?
Je to všechno o kontaktech a díky oborům, ve kterých jsem se pohybovala a pohybuji, jich mám naštěstí dost. Fungujeme hodně na doporučení a já věřím, že když děláte svou práci dobře, tak to jde prostě přirozeně dobře. Navíc jsem se počátkem roku 2025 přidala k organizaci Business Friends, která sdružuje podnikatele napříč obory a republikou, rozrůstá se úspěšně i do zahraničí. Obchodní vztahy jsou navazovány v přátelském prostředí, skrze dlouhodobou spolupráci, vzájemnou důvěru a osobní doporučení. To mi vyhovuje.
Máte nějaké své motto?
Věřím, že vzdělání má sílu měnit životy k lepšímu, a proto pomáhám těm, kteří chtějí růst. :-)